Ucelená rehabilitace

Cílem ucelené rehabilitace je navrácení tělesných, duševních a sociálních schopností jedince.

Ucelená rehabilitace Vám může pomoci například při akutních i chronických bolestivých stavech, po operaci (např. kloubní náhrady), po úrazu nebo onemocnění mozku, cévní mozkové příhodě a pod. Součástí rehabilitace jsou i různé druhy a formy masáží, stabilizace a mobilizace páteře, balanční cvičení, Dornova metoda, kineziotaping, léčebný tělocvik. Pro seniory je důležitou součástí rehabilitace nácvik soběstačnosti, výběr nevhodnější rehabilitační nebo kompenzační pomůcky, možnosti financování kompenzačních pomůcek ze zdravotního pojištění, a pod. Součástí ucelené rehabilitace je i sociální rehabilitace a socioterapie, která je nezbytnou součástí rehabilitace pacientů s mentálním či duševním onemocněním, nebo pacientů ze sociálně znevýhodněných skupin.

Koncept ucelené rehabilitace
Dle Jesenského představuje rehabilitace (z lat. Habilis – schopný, re – znovu opakování) „procesy znovu uschopňování při nerozvinutí, ztrátě nebo poškození určitých schopností člověka.“

V pojetí ucelené (též komprehenzivní, komplexní) rehabilitace není rehabilitace chápána pouze jako zdravotnická aktivita, ale jako interdisciplinární obor, který zahrnuje také sociálně-právní a pedagogicko-psychologickou péči. Podle definice OSN je ucelená rehabilitace „proces, při kterém má koordinované a kombinované uplatnění lékařských, sociálních, výchovných a pracovních opatření umožnit občanům se zdravotními obtížemi pozvednout se na co nejvyšší možnou funkční rovinu a plně se zařadit do společnosti“.

V procesu rehabilitace se vychází z pozitivních vlastností a hodnot a staví se zejména na možnostech rehabilitovaného. Ucelená rehabilktace se dělí na rehabilitaci léčebnou (též zdravotní, jejíž součástí je také rehabilitace psychologická), pracovní, pedagogickou a sociální.

Léčebná (zdravotní) rehabilitace využívá léčebných postupů. Jedná se o komplex diagnostických, terapeutických a rehabilitačních opatření zaměřujících se na obnovu schopností či stabilizaci zdravotního a psychického stavu klienta. Zahrnuje například fyzioterapii – léčebný tělocvik a rehabilitační metody, psychoterapii – vyrovnání se se změnami zdravotního stavu, ergoterapii – nácvik denních činností, nácvik sebeobsluhy, rozvoj motoriky a smyslových funkcí, zooterapii, expresivní terapie, a pod.

Pracovní rehabilitace je zaměřená na pracovní uplatnění klienta. Dle Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti zahrnuje například profesní přípravu a kariérové poradenství, vytváření a ochranu pracovních příležitostí – podporované zaměstnávání pomocí pracovní asistence.

Pedagogická rehabilitace se zaměřuje na oblast vzdělávání, výchovy a co nejvyššího stupně socializace formou přípravy na život a povolání, rozvoj schopností, soběstačnosti a nadání. Zásadní roli zde zaujímají mimo školských zařízení a poradenských institutů, služby rané péče, které patří mezi služby sociální prevence dle zákona č. 108/2006 Sb, o sociálních službách.

Pedagogická rehabilitace zahrnuje prostředky:

reedukace – aktivity, které jsou zaměřené na úpravu, nápravu a opravu narušených funkcí, orgánů nebo chování, zaměřuje se na oblast vzdělávání, výchovy a co nejvyššího stupně socializace,
kompenzace – aktivity zaměřující se na náhradu snížené či chybějící funkce nebo orgánu,
pedagogická diagnostika – vytváření a realizace individuálních vzdělávacích plánů,
edukace – uplatňování adekvátních výchovných a vzdělávacích metod, postupů, forem za respektování individuálních potřeb rehabilitované osoby,
stimulace – směřující k zapojení co nejvíce smyslů: multisenzorická stimulace, využití bazální stimulace, a pod.

Sociální rehabilitace je souborem specifických činností, které se aktivně zaměřují na existenční (materiální) zabezpečení, legislativní ochranu, začlenění do společnosti, uplatnění osobnostního potenciálu, (re)socializaci, zajištění komunitní podpory, sociálních služeb či úpravy místních podmínek. Je jednou z poskytovaných sociálních služeb dle § 70 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a dle vyhlášky č. 505/2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona.

Socioterapie
je interdisciplinárním oborem, jehož polem působnosti jsou především sociální vztahy. Hlavním cílem socioterapie je spolupráce s klientem na zvyšování kvality jeho života, dále zlepšení komunikace a snaha o změnu společenského zařazení. Na základě účinných metod a technik práce s klientem, které socioterapie nabízí, lze smysluplně s klientem pracovat na jeho cílech, rozvíjet jeho kompetence a napomáhat tímto k jeho sociálnímu začlenění . Podstatou socioterapie je tedy „obnovení sociálních vztahů a praktických schopností a dovedností, které jsou důsledkem sociálního hendikepu a způsobu života dané osoby narušeny“